Co je trvalý kardiostimulátor a implantabilní kardioverter-defibrilátor (ICD)?

Přístroje

Kardiostimulátor

Kardiostimulátor (trvalý kardiostimulátor, TKS) je přístroj určený pacientům s příliš pomalou tepovou frekvencí či pauzami v srdečním rytmu. Tato situace může nastat i u pacientů s  kardiomyopatiemi včetně některých pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií, např. po invazivních zákrocích – septální redukční terapii (alkoholové septální ablaci, chirurgické myektomii).

Funkce TKS

Kardiostimulátor neustále snímá srdeční elektrickou aktivitu a v případě pomalé tepové frekvence nebo pauzy z důvodu poruch tvorby a vedení elektrického vzruchu v srdci tuto funkci převezme. Kardiostimulátor také umí nahrávat do paměti záznam různých typů arytmií (fibrilace síní, nesetrvalé komorové tachykardie), ale neumí tyto arytmie ukončit. Na základě těchto záznamů lze následně upravit léčbu.

ICD

Implantabilní kardioverter-defibrilátor (ICD) je přístroj, který neustále snímá srdeční elektrickou aktivitu a v případě výskytu život ohrožujících poruch rytmu (komorová tachykardie, fibrilace komor) tyto arytmie ukončí. ICD je nabízeno pacientům s kardiomyopatiemi, kteří již prodělali náhlou srdeční zástavu (sekundární prevence) a pacientům, kteří mají vysoké riziko nebezpečných poruch rytmu, ale srdeční zástavu ještě neprodělali (primární prevence). Odhad rizika nebezpečných poruch rytmu včetně náhlého úmrtí z arytmických příčin je velmi komplexní a u každé kardiomyopatie se liší.

Funkce ICD

Dle konkrétního typu arytmie volí ICD jednu ze dvou možností jejich ukončení - antitachykardický pacing (ATP) a výboj. ATP je první volbou pro setrvalé komorové tachykardie do určité tepové frekvence a funguje na principu stimulace srdce rychlejší frekvencí než arytmie samotná. Výhodou ATP je možnost okamžitého podání krátce po začátku arytmie, malá spotřeba energie a komfort pro pacienta (je bezbolestná). U ještě nebezpečnějších arytmií (velmi rychlá komorová tachykardie, polymorfní komorová tachykardie, fibrilace komor) přístroj volí druhou možnost - výboj elektrické energie.  Výboj je sice náročnější na spotřebu energie a není ho možné podat okamžitě (nabití trvá zhruba 10-15 sekund), ale pro uvedené typy arytmií představuje jedinou účinnou možnost jejich ukončení. Pokud je pacient při podání výboje při vědomí, je pacientem většinou vnímán jako intenzivní rána v hrudi. U části pacientů však před zásahem ICD dojde ke ztrátě vědomí a samotný výboj tak nevnímají. Je nutné zdůraznit, že se jedná obvykle o život zachraňující funkci přístroje. ICD (kromě subkutánního) fungují zároveň i jako tzv. kardiostimulátory (viz. Kardiostimulátor, TKS).

Zavedení kardiostimulátoru a ICD

ICD či TKS se zavádí zpravidla v místním znecitlivění z oblasti levého podklíčku. Pod rentgenovou kontrolou je žilou zavedena jedna nebo více elektrod do srdečních oddílů a samotný přístroj se umístí do podkoží pod levým klíčkem. Dle potřeby je možné výkon různě přizpůsobit (zavedení zprava, umístění přístroje pod prsní sval, testování účinnosti výboje u ICD v celkové anestezii a další)

Kontroly kardiostimulátoru a ICD

Přístroje je nutné v pravidelných intervalech kontrolovat ve stimulační ambulanci či ambulanci kardiologa vybavené potřebnými přístroji. U vybraných typů přístrojů a dle možností nemocnice je k dispozici i dálkové sledování pomocí domácí jednotky.

Subkutánní ICD (S-ICD)

Speciálním typem ICD je  do praxe později zavedené, tzv. subkutánní (podkožní) ICD. Tento typ ICD se vyznačuje tím, že defibrilační elektroda je umístěna pod kůží, nikoliv v srdci samotném. Mezi zásadní výhody patří nižší riziko infekce a komplikací spojených s elektrodou. Mezi nevýhody patří nemožnost podat ATP (viz výše odstavec Funkce ICD) a S-ICD také nefunguje jako kardiostimulátor. S-ICD se v současnosti zavádí zpravidla v celkové anestezii a s testováním účinnosti výboje.

autor: MUDr. Michael Jenšovský